Anarchisté, stále ocelová pěst Komunistické strany

neděle 18. ledna 2009



Výraz anarchismus pochází z řeckých slov "an-" (předpona, znamenající "bez", "v nepřítomnosti") a "archos", neboli "vládce", "vůdce". Výraz "anarchia" pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority. Anarchisté odmítají pojmy stát, vláda, parlament, monarchie, republika, kapitalismus, fašismus a rovněž tak nacionalismus a církev.

Vůdcem komunistů (bolševiků), kteří se pak oddělili od anarchismu se stal Vladimír Iljič Uljanov, který si dal bojovou přezdívku – Lenin. Uljanov podle řeky Leny, která je delší a teče opačným směrem. Přestože se zdá, že měl Plechanov (vůdce anarchistů) v dotyčném období života na Lenina velký vliv, věrohodnost vysvětlení je diskutabilní. Existuje řada teorií o původu jeho jména a on sám nikdy neprozradil, proč si je vybral.
Leninův dědeček, který pocházel z matčiny strany, byl zámožný lékař. Narodil se jako Moiše Srul Blank. (To kdyby věděl Hitler!) Byl synem obchodníka hebrejského vyznání, Moiše Istkoviče Blanka (pradědeček L.), jehož rodina zřejmě přišla na Rus z Rakouska.


Dr Blank, zakončil úspěšnou zdravotnickou kariéru hodností státního rady a byl registrován v seznamu povolžské nobility v Kazani. Tady si pak zakoupil venkovské panství Kokuškino, ke kterému patřila též řada nevolníků (V Americe by byl otrokářem). Tento fakt byl v SSSR velice přísně utajován. Blankovi měli pět dcer, včetně Marie, budoucí Leninovy matky. Dostalo se jim též kvalitního vzdělání v německé dobové kulturní tradici. Leninova matka mluvila a zpívala německy, francouzsky, rusky, anglicky a po mnoho let vládla nad jejich nemalým majetkem. a
Starší syn, Alexandr, bude pro svou činnost v pověstné teroristické organizaci "Narodnaja Volja", pro prokázanou vedoucí úlohu v přípravě atentátu na cara Alexandra III. popraven. Byla mu nabídnuta carem milost, pokud o ni požádá. Hrdý 26 letý Alexandr Uljanov o milost nežádal. Revoluční víra jej stála život. Paní Uljanovová i po popravě syna, teroristy, dostávala plnou státní penzi a nadále žila v plném komfortu. Přežila Alexandra o mnoho let. Oba její synové Vladimír (L.) a Dimitrij mohli pokračovat v univerzitním studiu. (Lenin později nechával vyvraždit celé rodiny svých opravdových i domnělých odpůrců. Je možné, že by musel později zabít svého anarchistického bratra jako anarchistu? Ale dějiny neznají slovo kdyby….)


Ve svém pojednání „ Zaprodaná revoluce“ , píše - Igor Podšivalov
„ Svržení vlády Kerenského se kromě bolševiků účastnili i leví eseři a anarchisté. Šest anarchistů se stalo členy Vojensko-revolučního sovětu (rady – pozn.př.), který řídil povstání a mnozí veleli oddílům vojáků a námořníků. Kdo všechno se toho účastnil?


Útok námořníků na Zimní palác
Anarchista Konstantin Akašev před samotným útokem pronikl před očima důstojníka za obranou linii a lstí odlákal od Zimního paláce dvě dělostřelecké baterie, čímž připravil obránce o palebnou sílu. Anarchokomunisté Ilja Blejchman, Anatolij Železňakov a Jefim Jarčuk a anarchosyndikalista Vladimír Šatov šli v čele oddílů baltských námořníků. Ženský prapor – pod velením hrdinky První světové války z Georgijevského kavalerie, Marie Bočkarevské – nedokázal čelit vojenským námořníkům a ruská demokracie se tak žádného vysokého věku nedožila.


Maxim Gorkij v listopadu roku 1917 napsal: „Lenin, Trockij a ti co je doprovázejí, se již otrávili shnilým jedem moci, o čemž svědčí jejich hanebný postoj k svobodě slova, osobnosti a úhrnu těch práv, za něž bojovala demokracie. Zaslepení fanatici a drzí dobrodruzi uhánějí, div se nepřerazí, po domnělé cestě sociální revoluce. Ve skutečnosti je to ale cesta do záhuby proletariátu a revoluce. Lenin a jeho spolubojovníci si myslí, že na této cestě mohou páchat všechny zločiny, všechny hanebnosti, které dělali Pleve (8) a Stolypin.“. Noviny „Nový život“, s nimiž Gorkij spolupracoval, byly také zakázány a on sám emigroval na dlouhé roky do Itálie.

Bolševici se zanedlouho všem svým spojencům „odvděčili“. Předák petrohradských anarchokomunistů Blejchman byl roku 1918 zatčen a poslán na nucené práce do lesů, kde dostal tuberkulózu a do tří let zemřel. Anatolij Železňakov během boje s bělogvardějci dostal od svého bolševického zástupce kulku do zad. (Někdy se také uvádí, že byl poblíž Jekatěrinoslavi zabit výbuchem granátu děnikinské artilerie. Bylo mu dvacet čtyři let – pozn.AKA). Byl pohřben na Bagaňkovském hřbitově společně s levým eserem Vaso Kikvidzem, který byl také zrádně zavražděn na příkaz Voršilova (9). V té době již předáka levých eserů Jefima Jarčuka třikrát zatkla Všeruská mimořádná komise (orgán zaštiťující se bojem proti kontrarevoluci a sabotáži. Ve skutečnosti tajná služba likvidující vnitřní politickou opozici, fungující v letech 1918-22 – pozn.př.) a v roce 1922 byl vyhoštěn ze sovětského Ruska. Tři roky žil v Německu. Nesnesl stesk po domově a požádal o návrat. Návrat mu povolili – aby ho mohli popravit. Anarchista Akašev se stal prvním hlavním komisařem Vojenských vzdušných sil Ruské federativní socialistické republiky a v roce 1930 byl umučen během výslechu NKVD (Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti – předválečná tajná policie v SSSR – pozn.př.). Anarchosyndikalista Šatov žil nejdéle. Byl vedoucím výstavby Turksibu (zkratka pro 900 mil dlouhý železniční koridor z Turkmenistánu na Sibiř – pozn.př.), magistrály Moskva-Donbas, a dokonce to dotáhnul na post zástupce lidového komisaře dopravních cest (náměstek ministra dopravy – pozn.př.). V roce 1937 ale následoval osud svých soudruhů. Ten samý úděl potkal levé esery, kteří společně s bolševiky vstoupili do Sovnarkomu.“


Podle Jacoova Ovedy se ve Španělské občanské válce zdánlivě překvapivě stranu republikánů, stranu (tedy na kontrarevoluční pozici) postavili i stalinisté, podléhající diktátu SSSR. Ti neměli zájem na revoluci, která byla vedena anarchisty a trockisty, tedy silami nepřátelskými stalinismu a SSSR. Komunistická strana byla tehdy ve Španělsku početně velmi slabá., a proto se spojila s reformistickým a parlamentaristickým blokem PSUE a UGT. Ze SSSR ovšem přicházelo množství zbraní (ale Stalin si za ně nechal platit zlatou rezervou !!! - to i Franco platil Hitlerovi pouze směnkami) a Kominterna posílala do Španělska i Interbrigády.

Dnes je tento nejviditelnější prvek anarchistického hnutí uměle vytvářen v protestech. Obklopuje různé sumity mezinárodních finančních organizací jako WTO a G-8 a v tzv. anti-globalizačním hnutí. Toto, nicméně, je daleko k úplnému obrazu současné anarchistické aktivity.

U nás v dnešní civilizované době a díky omezené moci komunismu, nemůže již KSČM své nepohodlné Stalinovy pohrobky veřejně posílat na popraviště a tak jim dává volný prostor k vytváření tzv. „pobouření lidových mas“ a tím se taktně může distancovat od jejich výstřelků. Dělají za ně všechnu mravenčí práci. Anarchisté byli a jsou stále obětními beránky a je jen na nich, jak se s tím vypořádají. Za všechen letitý teror a vraždy, co napáchali po celém světě, se za ně už nikdo, kdo má rád demokracii, nepostaví!

Nykl.

Hlavni stranka